Co říká současný výzkum
Achillova šlacha přenáší velké síly mezi lýtkovými svaly a patní kostí. U tendinopatie se typicky řeší bolest, citlivost a omezení výkonu, ale pro praxi je podstatné hlavně to, jak pacient zátěž dávkuje a jakou má funkci lýtka a kotníku. Scoping review Kipp a Blazek shrnuje, že u chronické tendinopatie má v konzervativní péči důležité místo řízené zatěžování, zejména cvičební programy zaměřené na svalově-šlachovou kapacitu [3].
Novější biomechanická evidence zároveň naznačuje, že riziko a průběh potíží nesouvisí jen s jedním izolovaným parametrem. Velká prospektivní studie u 911 dospělých sledovala běžce i neběžce po dobu jednoho roku a hodnotila mimo jiné biomechaniku běhu, běžecký objem a nově potvrzený vznik Achillovy tendinopatie [1].
Pro podologii je důležité, že zátěž šlachy se dá stále lépe sledovat i mimo laboratoř. Studie Song a kol. použila senzory ve vložce k odhadu kumulativní zátěže Achillovy šlachy během dvou týdnů u lidí s Achillovou tendinopatií. Výsledky podporují myšlenku, že běžné funkční testy a reálná zátěž v každodenním pohybu nemusí říkat úplně totéž [2].
Co ukázaly konkrétní studie
Jandacka a kol. zařadili 911 dospělých, z toho 528 běžců, a sledovali je jeden rok pomocí dotazníků, běžecké biomechaniky, MRI, denzity kostí, nositelného zařízení a týdenního hlášení zranění v mobilní aplikaci. Vyšší běžecký objem byl spojen s vyšší pravděpodobností vzniku Achillovy tendinopatie (OR 1,67; 95% CI 1,23 až 2,22). Nižší vrcholový úhel zevní rotace kotníku také zvyšoval pravděpodobnost potíží (OR 2,20; 95% CI 1,23 až 4,03), zatímco vyšší vrcholový moment inverze kotníku byl v této kohortě spojen s nižší pravděpodobností vzniku potíží (OR 0,33; 95% CI 0,17 až 0,61) [1].
Song a kol. sledovali 15 lidí s Achillovou tendinopatií a pomocí instrumentovaných vložek odhadovali celkovou a vysokou kumulativní zátěž šlachy po dobu dvou týdnů. Vysoká zátěž měla silnou souvislost s výškou výponu na špičku (r = 0,687) a rychlým izokinetickým momentem (r = 0,625). Autoři uvádějí, že senzorem sledovaná zátěž může být slibný ukazatel reálné funkce lýtkových svalů, ale studie byla malá a korelační [2].
Kipp a Blazek v přehledu literatury z let 2015 až 2025 shrnují konzervativní postupy u patologií Achillovy šlachy. U chronické tendinopatie podporují cvičební zatěžovací programy, u akutních ruptur popisují funkční rehabilitaci s časnou mobilizací jako postup, který může mít v určitých případech srovnatelné výsledky se chirurgií. Zároveň zdůrazňují, že plán má být individualizovaný podle cíle pacienta a typu potíží [3].
Malliaras a kol. hodnotili kvalitu edukace o Achillově tendinopatii ve 119 randomizovaných studiích a na 385 veřejných webech. Zjistili, že informace bývají často neúplné, málo akční a slabě sladěné s klinickými doporučeními. Pro pacienta to znamená jednoduché pravidlo: univerzální internetová rada nemusí být bezpečná ani dostatečná, zvlášť když bolest trvá nebo omezuje chůzi a sport [4].
Quarmby a kol. porovnali 12 mužských běžců s Achillovou tendinopatií a 12 zdravých kontrol při chůzi, běhu a při perturbacích na běžeckém pásu. U skupiny s tendinopatií našli rozdíly v načasování aktivity některých svalů při chůzi a běhu, například zpožděný nástup tibialis anterior, peroneus longus a vastus medialis při chůzi. Jde o explorativní studii s malým souborem, proto spíš ukazuje směr dalšího výzkumu než hotový návod k léčbě [5].
Co to znamená v praxi
Bolest Achillovy šlachy není dobré řešit jen otázkou, kde přesně bolí. Smysl má podívat se na objem běhu a chůze, rychlé změny tréninku, sílu lýtek, schopnost provést výpony, rozsah pohybu kotníku, obuv, tvrdost povrchu a způsob došlapu. Studie podporují hlavně řízenou úpravu zátěže a postupné posilování, ne jednorázové „vypnutí“ bolesti [1,2,3].
Individuální vložky nebo úprava obuvi mohou u některých lidí dávat smysl jako součást širšího plánu, zejména když vyšetření ukáže výraznou asymetrii, nevhodné zatížení, problém s obuví nebo souběžnou bolest chodidla. Současná evidence ale neumožňuje tvrdit, že samotná vložka vyřeší Achillovu tendinopatii u každého. Vložka má spíš pomoci upravit mechanické podmínky, zatímco hlavní roli často hraje dávkování zátěže a funkční obnova lýtka [1,2,3].
Měření zatížení chodidla může být užitečné zejména tehdy, když potřebujeme vidět rozdíly mezi pravou a levou nohou, reakci na vložku nebo obuv, případně změnu při chůzi a běhu. Senzorové studie zatím nejsou běžným diagnostickým standardem pro každého pacienta, ale ukazují, proč samotný pocit aktivity nemusí přesně odpovídat skutečné mechanické zátěži šlachy [2].
Kdy může být vhodné odborné vyšetření
Vyšetření je vhodné, pokud bolest Achillovy šlachy trvá déle než několik týdnů, vrací se při běhu nebo chůzi, zhoršuje se po ránu, omezuje výpony na špičky, nutí měnit došlap nebo se po opakovaném návratu ke sportu stále vrací. Odborník může rozlišit, zda jde pravděpodobně o střední část šlachy, úpon u patní kosti, jinou bolest paty nebo kombinaci více faktorů.
Rychlejší lékařská kontrola je namístě při náhlém lupnutí v lýtku nebo patě, nemožnosti odrazit se na špičku, výrazném otoku, zarudnutí, horečce, poruše citlivosti, diabetu, poruše prokrvení nebo po úrazu. V těchto situacích je potřeba nejdříve vyloučit stav, který vyžaduje akutnější řešení.
Limity současných poznatků
I kvalitní studie mají své hranice. Prospektivní kohorta ukazuje souvislosti a rizikové faktory, ale sama o sobě nedokazuje, že změna jednoho biomechanického parametru vždy zabrání potížím [1]. Studie se senzory měla jen 15 účastníků a hodnotila korelace, ne léčebný efekt konkrétní vložky [2]. Přehledy shrnují dostupnou literaturu, ale zahrnuté studie se liší populací, typem potíží, délkou sledování a použitými intervencemi [3,4].
Proto je rozumné mluvit o pravděpodobnostech a individualizaci, ne o garanci. Nejlepší postup se u aktivního běžce, člověka s bolestí při práci ve stoje a pacienta po úrazu může výrazně lišit.
Závěr
Současná evidence podporuje pohled na Achillovu šlachu jako na součást celého pohybového řetězce. Důležitý je objem zátěže, funkce lýtka, biomechanika kotníku, obuv a postupný návrat k aktivitě. Vložky a měření tlaku mohou být užitečné u vybraných pacientů, ale měly by vycházet z konkrétního vyšetření a být spojeny s realistickým plánem zátěže a kontroly výsledku.
Zdroje
[1] Jandacka D et al. Biomechanical insights into Achilles tendinopathy risk and protection in runners: a large prospective study 4HAIE. British Journal of Sports Medicine. 2026. DOI: 10.1136/bjsports-2025-110260. PMID: 41672607. PMCID: PMC13018850. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC13018850/.
[2] Song K et al. Two-week cumulative tendon load estimated from insole sensor contact forces is associated with plantar flexor function in Achilles tendinopathy. Scientific Reports. 2026. DOI: 10.1038/s41598-026-40438-1. PMID: 41708877. PMCID: PMC13004889. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC13004889/.
[3] Kipp JA, Blazek CD. Current Concepts in the Nonoperative Management of Achilles Tendon Pathologies: A Scoping Review. Journal of Clinical Medicine. 2025. DOI: 10.3390/jcm14134736. PMID: 40649111. PMCID: PMC12250464. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12250464/.
[4] Malliaras P et al. Exploring the digital landscape: A scoping review of Achilles tendinopathy education on public websites and in randomised controlled trials. Clinical Rehabilitation. 2026. DOI: 10.1177/02692155251397620. PMID: 41358871. PMCID: PMC12778123. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12778123/.
[5] Quarmby A et al. Lower limb neuromotor control during perturbed and unperturbed gait conditions in male runners with Achilles tendinopathy: an exploratory analysis. International Biomechanics. 2026. DOI: 10.1080/23335432.2025.2611710. PMID: 41491773. PMCID: PMC12777876. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12777876/.