Co říká současný výzkum
Chronická nestabilita kotníku se objevuje u části lidí po opakovaných nebo nedoléčených podvrtnutích. Projevuje se pocitem nejistoty, horší kontrolou došlapu, omezením sportu a někdy i strachem z dalšího výronu. Systematický přehled u sportovců ukázal, že poranění kotníku, zvlášť chronická nestabilita, jsou spojena s poruchami statické i dynamické rovnováhy. Autoři zahrnuli 59 studií a 4848 účastníků a upozornili, že běžné statické testy mohou funkční deficit podcenit [1].
Biomechanické studie zároveň naznačují, že u chronické nestability se mění rozložení plantárního tlaku. U sportovců s chronickou nestabilitou kotníku byly při doskoku zjištěny vyšší síly, tlaky a zatížení v oblasti druhého až pátého prstu, třetí a čtvrté hlavičky metatarzu, laterální části středonoží a laterální části paty oproti zdravým kontrolám [2].
Další studie u pacientů s chronickou laterální nestabilitou kotníku ukázala zvýšené zatížení mediální části středonoží a u pacientů se současnou osteochondrální lézí talu horší stabilitu v předozadním směru. To podporuje myšlenku, že vyšetření zatížení chodidla může být užitečným doplňkem klinického vyšetření, ne však samostatnou diagnózou [3].
Co ukázaly konkrétní studie
Gasavi Nezhad a Arazpour systematicky hodnotili studie o posturální stabilitě u sportovců po poranění kotníku. Chronická nestabilita kotníku byla spojena s přetrvávajícími deficity stabilizačního času a se zhoršeným dosahem v testech Star Excursion Balance Test a Y Balance Test. Největší deficity se objevovaly u sportů s rychlými změnami směru, například u fotbalu nebo basketbalu [1].
Wang a kol. sledovali 20 sportovců s chronickou nestabilitou kotníku a 20 zdravých kontrol při doskoku z výšky 30 a 40 cm. U skupiny s nestabilitou byly vyšší vybrané hodnoty síly, tlaku a zatížení v laterálnějších a přednožních oblastech. Při vyšším doskoku se zvýraznil rozdíl v laterální části paty a v rychlosti pohybu centra tlaku, což autoři spojují s horší posturální kontrolou [2].
Zhu a kol. zahrnuli 88 účastníků: 29 zdravých kontrol, 30 pacientů s chronickou laterální nestabilitou kotníku a 29 pacientů se současnou osteochondrální lézí talu. Obě skupiny s nestabilitou měly vyšší zatížení mediální části středonoží. Skupina se současnou lézí talu měla navíc horší parametry stability v předozadním směru. Studie je průřezová, takže popisuje souvislosti, nikoli přímý léčebný efekt [3].
Piri a kol. testovali 22 lidí s chronickou nestabilitou kotníku ve čtyřtýdenním programu balančního tréninku. Jedna skupina trénovala s mediálním patním klínem, druhá bez něj. Obě skupiny se zlepšily, ale skupina s klínem měla větší zlepšení ve vybraných náročnějších testech stability a v předním dosahu modifikovaného Star Excursion Balance Testu. Autoři výsledek interpretují jako možný doplněk rehabilitace, ne jako náhradu cvičení [4].
Hou a kol. ve randomizované crossover laboratorní studii porovnali destabilizační vložku s plochou vložkou u 20 lidí s chronickou nestabilitou kotníku a 20 zdravých kontrol. Destabilizační vložka akutně zvýšila aktivaci m. peroneus longus a změnila kontrolu inverze kotníku během chůze u skupiny s nestabilitou, ale při stoji zároveň zvyšovala nároky na stabilitu. Autoři proto mluví o možném nástroji pro dozorovaný senzomotorický trénink, ne o běžné vložce pro samostatné nošení [5].
Khaliliyan a kol. porovnali vibrotaktilní ortézu umístěnou na chodidle a na kotníku u 16 lidí s funkční nestabilitou kotníku. Plantární vibrotaktilní ortéza zlepšila propriocepci více než kotníková varianta a obě intervence zlepšily vybraný parametr statické stability. Šlo ale o pilotní studii s malým počtem účastníků, takže výsledky je potřeba ověřit ve větších souborech [6].
Co to znamená v praxi
U dlouhodobé nejistoty kotníku nestačí sledovat jen bolest. Důležité je vyšetřit stabilitu, rozsah pohybu, svalovou kontrolu, sílu lýtka a peroneálních svalů, kvalitu došlapu, obuv a způsob zatížení chodidla. Plantární tlak může ukázat, zda člověk při stoji, chůzi nebo sportovním pohybu přetěžuje určité oblasti chodidla [2,3].
Vložky, klíny nebo jiné ortotické pomůcky mohou mít u některých pacientů smysl jako doplněk řízeného tréninku stability. Současná evidence ale nepodporuje jednoduché tvrzení, že vložka sama vyřeší chronickou nestabilitu kotníku. Ve studiích se nejlépe objevuje kombinace cíleného cvičení, postupného zatěžování a individuálně zvolené podpory [4,5].
Prakticky to znamená, že člověk s opakovanými výrony nebo nejistotou kotníku by měl řešit nejen kotník, ale i celou dolní končetinu a kontakt chodidla s podložkou. U sportovců je důležité testovat i dynamické situace, například změny směru, výskoky, doskoky a práci v únavě, protože klidový stoj nemusí odhalit celý problém [1,2].
Kdy může být vhodné odborné vyšetření
Vyšetření je vhodné, pokud se kotník opakovaně podvrtává, při chůzi nebo sportu působí nejistě, zůstává otok nebo bolest po starším úrazu, případně pokud člověk začne nohu zatěžovat asymetricky. U pacientů po výraznějším úrazu nebo při pocitu blokády je důležité vyloučit poškození kloubní chrupavky, vazů nebo kostní struktury.
Podologicko-ortopedické vyšetření může doplnit lékařské nebo fyzioterapeutické posouzení tím, že se zaměří na zatížení plosky, postavení paty, stabilitu klenby, obuv a případnou potřebu korekce nebo odlehčení. Cílem není nahradit rehabilitaci, ale lépe nastavit prostředí, ve kterém noha pracuje.
Pokud se použije vložka nebo klín, je rozumné sledovat reakci v čase: jestli se zlepšuje jistota, zatížení a tolerance chůze nebo sportu, a jestli se neobjevuje nová bolest. U nestabilizačních nebo senzomotorických pomůcek je na místě odborný dohled, protože mohou záměrně zvyšovat nároky na rovnováhu [5,6].
Limity současných poznatků
Část dostupných studií má malé soubory účastníků. Randomizovaná studie s mediálním patním klínem zahrnula 22 lidí a pilotní studie vibrotaktilních ortéz 16 lidí. Výsledky jsou užitečné pro směr dalšího výzkumu, ale nestačí pro univerzální doporučení pro všechny pacienty [4,6].
Biomechanické studie často měří konkrétní laboratorní situace, například doskok nebo stoj na jedné noze. Tyto výsledky pomáhají porozumět zatížení, ale nemusí přesně předpovědět každodenní chůzi, práci nebo sportovní výkon konkrétního člověka [2,3].
U vložek a ortéz je důležité rozlišovat běžnou podporu, korekční prvek, destabilizační tréninkovou pomůcku a vibrotaktilní zařízení. Tyto intervence nejsou zaměnitelné a studie o jedné technologii nelze automaticky převést na všechny typy vložek [4,5,6].
Závěr
Chronická nestabilita kotníku je problém kontroly pohybu, rovnováhy a zatížení, ne jen otázka jednoho vazu. Současná evidence podporuje důkladné vyšetření stability a funkčního zatížení, zejména u lidí s opakovanými výrony nebo návratem ke sportu. Vložky, klíny a ortézy mohou být u vybraných pacientů užitečným doplňkem, ale největší smysl dávají jako součást širšího plánu s cíleným tréninkem a průběžnou kontrolou reakce.
Zdroje
[1] Gasavi Nezhad Z, Arazpour M. The Impact of Ankle Injuries on Postural Stability and Balance Control Among Athletes: A Systematic Review. Sports Health. 2026. DOI: 10.1177/19417381251406140. PMID: 41622590. PMCID: PMC12864022. https://europepmc.org/articles/PMC12864022.
[2] Wang A et al. Plantar pressure in athletes with chronic ankle instability during single-leg landings at different heights. Frontiers in Bioengineering and Biotechnology. 2025. DOI: 10.3389/fbioe.2025.1702852. PMID: 41476719. PMCID: PMC12748167. https://europepmc.org/articles/PMC12748167.
[3] Zhu T et al. Osteochondral Lesion of the Talus Amplifies Plantar Pressure Alterations and Postural Instability in Chronic Lateral Ankle Instability: A Cross-Sectional Study Based on a Wearable Smart Plantar Pressure System. Journal of Foot and Ankle Research. 2025. DOI: 10.1002/jfa2.70110. PMID: 41405502. PMCID: PMC12710535. https://europepmc.org/articles/PMC12710535.
[4] Piri M et al. Medial heel wedge in balance training improves stability and function in chronic ankle instability. Scientific Reports. 2025. DOI: 10.1038/s41598-025-32287-1. PMID: 41381828. PMCID: PMC12820249. https://europepmc.org/articles/PMC12820249.
[5] Hou Z et al. Effects of medial-lateral destabilisation insole on neuromuscular control strategy during weight-bearing tasks in people with chronic ankle instability: a randomised crossover laboratory trial. BMC Sports Science, Medicine and Rehabilitation. 2026. DOI: 10.1186/s13102-026-01585-0. PMID: 41668210. PMCID: PMC13112635. https://europepmc.org/articles/PMC13112635.
[6] Khaliliyan H et al. The Effects of Ankle Versus Plantar Vibrotactile Orthoses on Joint Position Sense and Postural Control in Individuals with Functional Ankle Instability: A Pilot Randomized Trial. Bioengineering. 2026. DOI: 10.3390/bioengineering13020138. PMID: 41749678. PMCID: PMC12938502. https://europepmc.org/articles/PMC12938502.