Co říká současný výzkum

Diabetická periferní neuropatie může zhoršovat ochrannou citlivost, pohyblivost kloubů a svalovou funkci nohy. To je důležité proto, že člověk nemusí včas cítit tlak, tření nebo drobné poranění, a současně se může měnit způsob, jak chodidlo přenáší zátěž [1,2,3].

Prospektivní srovnávací studie 63 osob měřila sílu vnitřních svalů chodidla ručním dynamometrem. Pacienti s diabetickou neuropatií měli v několika testovaných polohách nižší hodnoty síly palce a prstů než zdravé kontroly. Autoři výsledek interpretují opatrně: nejde o definitivní důkaz pro jeden konkrétní test, ale podporuje myšlenku, že svalová slabost chodidla může být u neuropatie klinicky relevantní [1].

Další průřezová studie 215 účastníků použila kvantitativní ultrazvuk dolních končetin. Skupina s diabetem 2. typu a neuropatií měla menší tloušťku a průřezovou plochu většiny sledovaných svalů než lidé s diabetem bez neuropatie i zdravé kontroly, nejvýrazněji u distálních svalů včetně svalů souvisejících s palcem a prsty [2].

Co ukázaly konkrétní studie

de Oliveira a kol. rozdělili účastníky do tří skupin: 20 lidí s diabetem a periferní neuropatií, 23 lidí s diabetem bez neuropatie a 20 zdravých kontrol. Síla byla hodnocena při plantární flexi palce a prstů v neutrální poloze i v maximální plantární flexi. Statisticky významné rozdíly se objevily v několika pravostranných i levostranných měřeních, přičemž neuropatická skupina měla nižší mediány. Limitací je menší vzorek a potřeba větší validační studie [1].

S a kol. sledovali 129 osob s diabetem 2. typu a neuropatií, 43 osob s diabetem bez neuropatie a 43 zdravých kontrol. Neuropatie byla hodnocena monofilamentem 10 g a vibračním prahem. Ultrazvuk ukázal významně nižší tloušťku a průřezovou plochu svalů u neuropatické skupiny, s hodnotami p < 0,001 u většiny porovnání. Měření také korelovala se skóre závažnosti neuropatie a věkem [2].

Cheuy a kol. v pilotní studii s 12 účastníky spojili zobrazení druhé nártní kosti, dynamické měření plantárního tlaku a vícesegmentovou analýzu chůze. U lidí s diabetickou neuropatií a horší funkcí ledvin pozorovali vyšší tlakově-časové integrály na patě i celém chodidle, menší pohyby segmentů chodidla a nižší maximální výkon hlezna. Protože šlo o velmi malou pilotní práci, výsledky je vhodné brát jako signál pro další výzkum, ne jako definitivní pravidlo pro každého pacienta [3].

Khider a kol. hodnotili 60 dospělých s diabetem v nerandomizované kvaziexperimentální studii. Skupina s běžnou péčí doplněnou strukturovaným cvičením nohy a hlezna měla po jednom měsíci příznivější kategorie neuropatických symptomů a ukazatelů rizika diabetické nohy než kontrolní skupina. Autoři sami upozorňují, že vzhledem k nerandomizovanému designu jde o asociace, nikoli o silný důkaz příčinného účinku [4].

Přehled Manoharan a kol. se zaměřil na pacienty s diabetickými vředy a odlehčovacími pomůckami. Zdůrazňuje, že odlehčení tlaku je zásadní pro hojení, ale některé pomůcky mohou zároveň měnit chůzi, stabilitu a riziko pádů. Péče by proto měla hledat rovnováhu mezi ochranou tkáně, bezpečnou mobilitou a reálnou schopností pacienta pomůcku používat [5].

Co to znamená v praxi

U diabetu nestačí ptát se jen na bolest. Neuropatie může citlivost tlumit, takže i významný tlak v obuvi, otlak nebo tvrdá kůže mohou bolet méně, než by odpovídalo riziku. Praktické vyšetření proto často zahrnuje kontrolu kůže, nehtů, obuvi, citlivosti, prokrvení, rozsahu pohybu, síly prstů a způsobu zatížení chodidla [1,2,3].

Svaly prstů a plosky nejsou kosmetický detail. Podílejí se na stabilitě klenby, kontaktu chodidla s podložkou a kontrole odrazu. Pokud jsou oslabené nebo pokud člověk hůře vnímá podložku, může se zátěž přesouvat do míst, kde vzniká tvrdá kůže, puchýř nebo defekt. Současné studie podporují sledování těchto funkcí, ale neříkají, že jeden jednoduchý domácí test stačí k posouzení rizika [1,2,3].

Cvičení nohy a hlezna může být užitečnou součástí plánu, pokud je nastavené bezpečně a odpovídá stavu pacienta. U lidí s poruchou citlivosti ale není vhodné přidávat zátěž naslepo. Důležité je zkontrolovat obuv, kůži po cvičení, případné otlaky a stabilitu při chůzi [4,5].

Kdy může být vhodné odborné vyšetření

Vyšetření má smysl při brnění, pálení, necitlivosti, nejistotě při chůzi, častém zakopávání, nových otlacích, prasklinách kůže, deformitách prstů nebo opakovaném vzniku tvrdé kůže na stejném místě. U diabetu je vhodné řešit i zdánlivě malou změnu dříve, zvlášť pokud je přítomná neuropatie nebo horší prokrvení.

Podologické a ortopedické vyšetření může pomoci najít kombinaci opatření: úpravu nehtů a kůže, edukaci péče o nohy, kontrolu obuvi, odlehčení rizikových míst, doporučení vhodných vložek nebo návaznost na lékaře. U pacientů po vředu nebo s aktuální ranou musí mít prioritu zdravotnický plán hojení a bezpečné odlehčení [5].

Okamžité řešení je vhodné při ráně, krvácení, mokvání, zarudnutí, otoku, teplé kůži, rychlé změně barvy, horečce nebo náhlé výrazné bolesti. U neuropatie může být vážný problém méně bolestivý, než by pacient čekal.

Limity současných poznatků

Vybrané studie mají rozdílný design. Některé jsou průřezové, jiné pilotní nebo kvaziexperimentální, takže neumí samy o sobě prokázat, že konkrétní test nebo cvičení zabrání defektu. Silnější závěry by vyžadovaly větší randomizované studie a delší sledování [1,3,4].

Výsledky se také nemusí přenést na každého pacienta s diabetem. Riziko se liší podle délky diabetu, citlivosti, prokrvení, stavu ledvin, zraku, stability, obuvi, aktivity, dřívějších defektů a schopnosti pravidelné kontroly nohou [2,3,5].

Článek proto nelze číst jako návod na samoléčbu neuropatie. Jeho praktické sdělení je užší: u diabetu a neuropatie má význam včasná kontrola funkce chodidla, tlaku a chůze, protože kožní nález je jen jedna část celého rizika.

Závěr

Diabetická neuropatie ovlivňuje nejen citlivost, ale u části pacientů také svaly, stabilitu a zatížení chodidla. Evidence podporuje opatrný, komplexní pohled: pravidelně kontrolovat kůži a nehty, všímat si změn chůze a síly prstů, řešit obuv a v rizikových situacích vyhledat odborné vyšetření. Nejde o strašení, ale o prevenci malých problémů, které se u diabetické nohy mohou zhoršit rychleji než u zdravého chodidla.

Zdroje

[1] de Oliveira DM et al. Analysis of intrinsic foot muscle strength in diabetic patients with and without diabetic peripheral neuropathy compared with healthy controls. Acta Ortopedica Brasileira. 2026. DOI: 10.1590/1413-785220263401e289938. PMID: 41696551. PMCID: PMC12904638. https://europepmc.org/articles/PMC12904638.

[2] S S et al. Quantitative ultrasound assessment of lower limb muscle morphology in type 2 diabetes with and without peripheral neuropathy. F1000Research. 2026. DOI: 10.12688/f1000research.178108.1. PMID: 42037987. PMCID: PMC13103648. https://europepmc.org/articles/PMC13103648.

[3] Cheuy VA et al. Synergistic effects of diabetic neuropathy and kidney function decline on second metatarsal skeletal health and foot function: a pilot study. JBMR Plus. 2026. DOI: 10.1093/jbmrpl/ziag058. PMID: 42110971. PMCID: PMC13156507. https://europepmc.org/articles/PMC13156507.

[4] Khider YIA et al. Nurse-Led Foot-Ankle Exercises and Changes in Neuropathy Symptoms and Diabetic Foot Risk Indicators: A Quasiexperimental Study. Nursing Research and Practice. 2026. DOI: 10.1155/nrp/9196936. PMID: 42016767. PMCID: PMC13092925. https://europepmc.org/articles/PMC13092925.

[5] Manoharan EV et al. Addressing Balance Issues in Diabetic Foot Ulcer Patients: Offloading, Mobility, and Fall Prevention. Cureus. 2025. DOI: 10.7759/cureus.92803. PMID: 41122610. PMCID: PMC12536948. https://europepmc.org/articles/PMC12536948.