Co říká současný výzkum

Současná evidence podporuje jednoduchý, ale často přehlížený princip: obuv má být posuzována podle skutečného tvaru a rozměru chodidla, ne jen podle obvyklé konfekční velikosti. U lidí s diabetem je to zvlášť důležité, protože špatně padnoucí obuv může souviset s otlaky, lézemi a u rizikové nohy i s ulcerací [1,2].

Zároveň ale výzkum nepodporuje příliš sebejisté univerzální poučky typu „vždy musí být přesně tolik centimetrů před prsty“. Systematické přehledy ukazují, že pro doporučenou délku, šířku, hloubku, tvar špičky nebo výšku podpatku je kvalita důkazů často nízká až velmi nízká. Prakticky to znamená, že je rozumné botu měřit a zkoušet, ale nepředstírat, že existuje jedno číslo vhodné pro každého [1,2].

Co ukázaly konkrétní studie

Jones a kol. v systematickém přehledu z roku 2026 hodnotili doporučení pro fit obuvi u lidí s diabetem. Nesprávná velikost bot byla ve čtyřech studiích spojena se zvýšeným rizikem diabetické ulcerace nohy; uváděné odds ratio se pohybovalo od 1,7 do 10,4. Autoři ale zároveň hodnotili sílu evidence jen jako nízkou až střední a pro konkrétní doporučení k délce, šířce a hloubce obuvi jako velmi nízkou až nízkou [1].

Navazující přehled k šířce obuvi u rizikových diabetických nohou zahrnul 16 studií. Objevily se tři různé standardy, jak definovat nesprávnou šířku: rozdíl o jednu velikost, rozdíl o jednu šířkovou kategorii 4 až 7 mm nebo přímé porovnání naměřené šířky boty a chodidla. Příliš úzká obuv byla u lidí s diabetem častá, přibližně 31 až 78 % podle použité definice. Autoři ale upozorňují, že chybí velká studie, která by samostatně a spolehlivě vyhodnotila vztah šířky obuvi k ulceraci [2].

Ohmura a kol. zkoumali 30 zdravých dospělých a testovali chůzi v odpovídající délce boty a v botách o 1, 2 a 3 cm delších. Při pohodlné chůzi byl čas na 10 metrů významně delší u bot o 2 a 3 cm větších; při maximálně rychlé chůzi byl významně delší už u všech nadměrných délek. Změnila se i pohyblivost dolních končetin, hlavně v kyčli a koleni. Studie nepřenáší závěry přímo na seniory nebo pacienty, ale ukazuje, že i „jen trochu větší“ bota může měnit efektivitu chůze [3].

Hemler a kol. použili 3D skeny 136 chodidel u starších dospělých s diabetem, neuropatií i bez nich. Chodidla lidí s diabetem a neuropatií netvořila jeden jednoduchý tvar, ale vykazovala větší variabilitu v rysech jako šířka kotníku, výška klenby, postavení palce, otok či atrofie. Autoři z toho vyvozují, že samotná délka a šířka nemusí stačit k návrhu dobře padnoucí obuvi pro rizikové skupiny [4].

O'Rourke a kol. sledovali 111 komunitně žijících starších dospělých navštěvujících geriatrické služby. Pouze 6 % mělo boty správně padnoucí na obou nohách podle zvoleného kritéria rozdílu délky 10 až 15 mm; 72 % mělo špatně padnoucí obuv na obou nohách. Studie je observační a neprokázala kauzální vztah k pádům, ale ukazuje, jak běžný může být problém špatné velikosti u lidí, kteří už jsou zdravotně zranitelnější [5].

Co to znamená v praxi

Číslo velikosti je jen začátek. Při výběru boty má smysl zkontrolovat délku obou chodidel, šířku přednoží, prostor nad prsty, fixaci paty a to, zda se chodidlo v botě neposouvá dopředu. Příliš krátká nebo úzká bota může tlačit na prsty a přednoží; příliš dlouhá bota může zhoršit přenos síly při odrazu a měnit stereotyp chůze [2,3].

U diabetu, neuropatie nebo opakovaných otlaků je důležitější objektivní kontrola než pocit pohodlí. Snížená citlivost může způsobit, že člověk tlak nebo tření nevnímá včas. Proto je vhodné sledovat zarudnutí po zutí, otlaky, mozoly, změny nehtů a místa, kde se opakovaně tvoří tlak [1,2,4].

Praktická kontrola po vyzkoušení boty by měla zahrnout chůzi, ne jen stání. Chodidlo se při chůzi mění, prsty potřebují prostor pro odraz a pata má být fixovaná tak, aby se bota nevyzouvala ani neplavala. Pokud se bota zdá pohodlná jen proto, že je výrazně větší, nemusí to být dobré řešení [2,3].

Kdy může být vhodné odborné vyšetření

Odborné vyšetření je vhodné, když se boty rychle deformují nebo sešlapávají, objevují se opakované otlaky, bolest přednoží, kuří oka, zarůstání nehtů, pocit nestability, sklouzávání chodidla v botě nebo potíže s výběrem obuvi kvůli šířce či tvaru prstů. Vyšetření může spojit měření chodidla, kontrolu zatížení, posouzení obuvi a podle nálezu i návrh individuálních vložek.

U lidí s diabetem, poruchou citlivosti nebo po předchozí ráně na noze má smysl řešit obuv preventivně. Studie naznačují souvislost mezi nesprávně padnoucí obuví a rizikem diabetické ulcerace, ale zároveň ukazují, že konkrétní standardy měření nejsou dostatečně jednotné. Proto je na místě individuální posouzení rizika, ne jen obecná rada z internetu [1,2,4].

Limity současných poznatků

Nejsilnější zdroje v tomto článku jsou systematické přehledy, ale i ty ukazují omezenou kvalitu primárních studií. Část důkazů u diabetické nohy pochází z observačních prací s různými definicemi špatně padnoucí obuvi, různými metodami měření a často bez samostatného vyhodnocení délky, šířky a tvaru špičky [1,2].

Biomechanická studie s nadměrnou délkou bot pracovala se zdravými mladými dospělými, nikoli s pacienty s bolestí nohou, seniory nebo diabetickou neuropatií. Observační studie u starších dospělých zase ukazuje četnost problému, ale neprokazuje, že samotná výměna bot sníží počet pádů nebo bolesti [3,5].

Závěr

Správně padnoucí bota by měla respektovat délku, šířku, tvar prstů, fixaci paty i způsob chůze. Výzkum podporuje kontrolu obuvi zejména u lidí s diabetem, neuropatií, opakovanými otlaky a u starších dospělých, ale zatím nedává jedno univerzální číslo pro všechny. Nejrozumnější postup je změřit obě chodidla, botu vyzkoušet při chůzi, sledovat reakci kůže po nošení a při potížích zvolit odborné vyšetření.

Zdroje

[1] Jones PJ et al. Science or Tradition? Strength of Evidence for Footwear Fit Guidelines From Peer-Reviewed Studies of People With Diabetes-A Foot in Diabetes UK Systematic Review. Journal of Foot and Ankle Research. 2026. DOI: 10.1002/jfa2.70189. PMID: 42477853. PMCID: PMC13385204. https://europepmc.org/articles/PMC13385204.

[2] Jones PJ et al. Diabetes Foot Ulcer Prevention: A Review of Footwear Width Assessment for At-Risk Feet. Journal of Foot and Ankle Research. 2025. DOI: 10.1002/jfa2.70071. PMID: 40754461. PMCID: PMC12318611. https://europepmc.org/articles/PMC12318611.

[3] Ohmura T et al. Effects of shoe-length mismatch on gait speed and sagittal-plane lower-limb joint motion in healthy adults. Journal of Physical Therapy Science. 2026. DOI: 10.1589/jpts.38.353. PMID: 42544280. PMCID: PMC13429276. https://europepmc.org/articles/PMC13429276.

[4] Hemler SL et al. Examining Foot Shape Variations in Individuals With and Without Diabetes. Journal of Foot and Ankle Research. 2025. DOI: 10.1002/jfa2.70060. PMID: 40581874. PMCID: PMC12206372. https://europepmc.org/articles/PMC12206372.

[5] O'Rourke B et al. Does the shoe really fit? Characterising ill-fitting footwear among community-dwelling older adults attending geriatric services: an observational cross-sectional study. BMC Geriatrics. 2020. DOI: 10.1186/s12877-020-1448-9. PMID: 32054464. PMCID: PMC7020372. https://europepmc.org/articles/PMC7020372.