Co říká současný výzkum

3D skenování chodidla se v posledních letech rychle rozšířilo, protože dokáže uložit digitální model nohy a usnadnit opakované porovnání rozměrů. Přehledová studie Allan a kol. ale ukazuje, že výzkum 3D skenů zatím používá velmi rozdílné protokoly: liší se typ skeneru, přesnost, poloha při měření, zatížení chodidla, počet skenů i definice jednotlivých rozměrů. Autoři proto navrhli 16bodový checklist pro lepší popis budoucích studií [1].

Prakticky to znamená, že samotné slovo "3D sken" ještě neříká, jak přesně bylo chodidlo změřeno. Jiný výsledek může dát sken ve stoji, sken bez zatížení, ruční měření nebo otisk do pěny. U návrhu vložky je proto důležité vědět, co konkrétní metoda zachycuje a co už z ní vyčíst nejde [1,2].

Studie Nickerson a kol. u lidí s diabetem porovnávala tvar plosky získaný pěnovým otiskem, plochým 3D skenerem a ručním 3D skenerem. Metody zachytily rozdílné délky, šířky, výšky klenby a objemy klenby. Autoři upozorňují, že odlišný způsob sejmutí tvaru může ovlivnit geometrii kontaktní plochy vložky, a tím potenciálně i její výkon [2].

Co ukázaly konkrétní studie

Nickerson a kol. sledovali 12 osob s diabetem a porovnali tři běžné způsoby zachycení plantární plochy pro návrh akomodačních vložek: pěnový otisk, plochý 3D sken a ruční 3D sken. Délka a šířka chodidla z pěnového otisku byly větší než u obou přímých skenů. Plochý sken vykazoval nižší výšku a objem klenby než pěnový otisk a ruční sken. Studie je malá, ale dobře ukazuje, že tvar pro výrobu vložky není jen "objektivní kopie nohy"; závisí na použité metodě [2].

Allan a kol. ve scoping review zahrnuli 78 studií ze 17 zemí, které používaly statické 3D skeny chodidla. Největší rozdíly našli v popisu skeneru, podmínek měření, definic rozměrů a statistického zpracování. Závěr není, že 3D sken je špatný. Závěr je opatrnější: bez jednotného protokolu se výsledky mezi pracovišti a studiemi hůře porovnávají [1].

Mueller a kol. porovnávali u 277 dětí ruční měření, 2D sken a ruční 3D sken. Mezi metodami našli statisticky významné rozdíly u všech sledovaných rozměrů. Rozdíly délky chodidla se pohybovaly přibližně v jednotkách milimetrů, zatímco u šířkových parametrů byly 3D hodnoty systematicky vyšší než 2D skeny. U dětí, kde se noha rychle mění a má velkou tvarovou variabilitu, je proto volba metody zvlášť důležitá [3].

Schleese a kol. testovali u 26 zdravých dospělých ruční měření, pedobarografii a ruční 3D sken. Pro délkové rozměry vycházela spolehlivost v rámci stejné metody převážně dobře až výborně. Shoda mezi metodami ale byla nízká, zejména u šířky paty a parametrů klenby. Autoři proto upozorňují, že tyto metody nemusí být jednoduše zaměnitelné, i když každá sama o sobě může být opakovatelná [4].

Co to znamená v praxi

Při návrhu individuální vložky je užitečné ptát se nejen "jakou mám velikost nohy", ale také "jak byla noha změřena". Pěnový otisk může zachytit tvar při určitém kontaktu s materiálem, 3D sken digitální povrch v konkrétní poloze a pedobarografie rozložení tlaku při zatížení. Každá metoda přináší jiný typ informace [2,4].

Dobré vyšetření proto obvykle nespoléhá na jediný údaj. Pro pacienta s bolestí přednoží, otlaky nebo diabetem je důležitý nejen tvar nohy, ale také místa zvýšeného tlaku, stav kůže, citlivost, obuv, stereotyp chůze a denní zátěž. Samotný sken může být přesný obraz tvaru, ale nevysvětlí automaticky, proč konkrétní místo bolí nebo proč se tvoří otlak [1,2,4].

U dětí je potřeba ještě větší opatrnost. Chodidlo roste, mění se proporce a drobný rozdíl v měření může ovlivnit výběr obuvi. Studie u dětí podporuje objektivní měření, ale zároveň připomíná, že metoda měření musí být konzistentní, pokud chceme sledovat změny v čase [3].

Kdy může být vhodné odborné vyšetření

Vyšetření má smysl při opakovaných otlacích, bolesti paty nebo přednoží, pocitu přetížení po stání, viditelné asymetrii chodidel, rychlém opotřebení obuvi nebo při nejistotě, zda stávající vložky a boty skutečně sedí. V těchto situacích může kombinace klinického vyšetření, měření tvaru a vyšetření zatížení ukázat víc než samotný otisk nebo samotný sken.

U lidí s diabetem, neuropatií nebo poruchou prokrvení je vhodné řešit obuv a vložky preventivně. Nickerson a kol. se zaměřili právě na akomodační vložky pro osoby s diabetem, kde je plný kontakt nohy s vložkou a odlehčení rizikových míst důležitou součástí péče. Studie ale neprokazuje, že jedna metoda sejmutí tvaru je vždy nejlepší; spíše ukazuje, že různé metody vytvářejí různé podklady pro návrh [2].

Odborné vyšetření je naléhavější při ráně, zarudnutí, otoku, krvácení, mokvání, náhlé změně barvy kůže, poruše citlivosti nebo rychle se zhoršující bolesti.

Limity současných poznatků

Vybrané studie řeší hlavně přesnost, spolehlivost a rozdíly měřicích metod. Samy o sobě neprokazují, že konkrétní metoda sejmutí chodidla vede k lepším klinickým výsledkům, menší bolesti nebo nižšímu riziku komplikací. K tomu jsou potřeba studie, které propojí metodu měření s výsledkem hotové vložky v běžném provozu [1,2,4].

Některé práce mají menší soubory, například 12 osob s diabetem u porovnání pěnového otisku a skenů nebo 26 zdravých dospělých u porovnání ručního měření, pedobarografie a 3D skenu. Výsledky jsou užitečné pro pochopení principu, ale nelze z nich dělat univerzální pravidlo pro každého pacienta [2,4].

Další limit je, že dětská a dospělá noha nejsou totéž. Studie u dětí pomáhá ukázat rozdíly mezi měřicími metodami, ale závěry o návrhu zdravotních vložek u dospělých pacientů z ní nelze přímo přenášet [3].

Závěr

Současná evidence podporuje používání moderních měřicích metod, včetně 3D skenu, jako užitečné součásti vyšetření chodidla. Zároveň ale ukazuje, že různé metody zachytí nohu trochu jinak a nemusí být vzájemně zaměnitelné. Pro návrh individuální vložky je proto nejrozumnější kombinovat tvar chodidla, zatížení, obuv, kůži, citlivost a konkrétní potíže pacienta. Digitální model je výborný pomocník, ne náhrada celého vyšetření.

Zdroje

[1] Allan JJ et al. Methodological and statistical approaches for the assessment of foot shape using three-dimensional foot scanning: a scoping review. Journal of Foot and Ankle Research. 2023. DOI: 10.1186/s13047-023-00617-z. PMID: 37106385. PMCID: PMC10134589. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10134589/.

[2] Nickerson KA et al. Three-dimensional differences in plantar surface shape captured by methods used for custom accommodative insole design. Journal of Foot and Ankle Research. 2025. DOI: 10.1002/jfa2.70034. PMID: 39888265. PMCID: PMC11781946. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11781946/.

[3] Mueller J et al. How to measure children's feet: 3D foot scanning compared with established 2D manual or digital methods. Journal of Foot and Ankle Research. 2023. DOI: 10.1186/s13047-023-00618-y. PMID: 37061747. PMCID: PMC10105443. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10105443/.

[4] Schleese L et al. Foot Dimension Assessment: Reliability and Agreement of Manual, Pedobarographic, and Handheld 3D Scanning Methods. Journal of Clinical Medicine. 2025. DOI: 10.3390/jcm15010100. PMID: 41517349. PMCID: PMC12786981. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12786981/.