Co říká současný výzkum
Syndrom tarsálního tunelu se popisuje jako útlak nervových struktur v úzkém prostoru za vnitřním kotníkem. Může se projevovat bolestí, paresteziemi, brněním, křečemi nebo sníženou citlivostí v oblasti plosky a prstů [3,5]. Podobné příznaky ale mohou mít i jiné příčiny, například diabetická neuropatie, potíže v oblasti bederní páteře, lokální přetížení, poranění nebo jiný útlak nervu.
Velký systematický přehled diagnostiky tarsálního tunelu zahrnul 82 studií a celkem 4213 pacientů. Autoři zjistili výraznou nejednotnost v tom, jak studie diagnózu stanovovaly. Vedle typických příznaků se nejčastěji používaly provokační testy, hlavně Tinelův příznak, ale citlivost provokačních testů, elektrodiagnostiky i ultrazvuku se mezi studiemi výrazně lišila [1].
To je důležité pro praxi: samotné brnění chodidla neznamená automaticky tarsální tunel a negativní pomocné vyšetření ho nemusí vždy spolehlivě vyloučit. Současná evidence spíše podporuje kombinaci klinického vyšetření, zhodnocení rizik, diferenciální diagnostiky a podle situace doplnění ultrazvuku, EMG nebo zobrazovacího vyšetření [1,2,4].
Co ukázaly konkrétní studie
Boers a kol. ve zmíněném systematickém přehledu ukázali, že provokační testy byly použity v 94 % zahrnutých studií a Tinelův příznak v 89 % studií. Povinnou součástí diagnózy ale byly provokační testy jen ve 41 % studií. Autoři proto volají po standardizovaných diagnostických kritériích a větších prospektivních studiích [1].
Holtz a kol. retrospektivně hodnotili ultrazvuk holenního nervu u 26 nohou s klinicky a elektrofyziologicky potvrzeným tarsálním tunelem. Při běžně používaném cut-off průřezu nervu 11,8 mm2 měl ultrazvuk střední citlivost 65 % pro zachycení abnormalit. Výsledek naznačuje, že ultrazvuk může přidat užitečnou informaci, ale sám o sobě není dokonalý diagnostický test [2].
Bruechert a kol. zkoumali anatomii tarsálního tunelu na 15 nohách dárců těla pomocí disekce, MRI u jednoho vzorku a 3D modelování. Popsali, že prostor tarsálního tunelu byl rozdělen nejméně do pěti oddílů vazivovou kostrou a že vazivové struktury byly silnější, než se dříve běžně předpokládalo. Tato anatomická práce podporuje představu, že útlak může vznikat v komplexnějším prostoru, než naznačuje jednoduchý popis „jednoho tunelu“ [3].
Casares Tamayo a kol. sledovali 15 pacientů po otevřené chirurgické dekompresi po selhání konzervativní léčby. Po 12 měsících se průměrné skóre AOFAS zlepšilo z 36,6 na 78,1 bodu a bolest na škále VAS klesla ze 7,0 na 3,4. Studie ale byla retrospektivní, malá a bez kontrolní skupiny, takže podporuje možný přínos operace u pečlivě vybraných pacientů, nikoli plošné doporučení pro každého [4].
Sunami a kol. analyzovali 28 nohou u 23 pacientů operovaných pro tarsální tunel a hledali, zda předoperační elektrofyziologické nálezy souvisejí s výsledkem. Nižší amplituda motorické odpovědi holenního nervu při stimulaci u kotníku byla spojena s horším zlepšením příznaků po operaci. Autoři uzavírají, že elektrofyziologie může pomoci s odhadem výsledku, ale neřeší sama o sobě celou diagnostiku [5].
Co to znamená v praxi
U brnění nebo pálení chodidla je důležité nejdřív zjistit, odkud příznak přichází. Může jít o lokální útlak v oblasti kotníku, ale také o celkové onemocnění nervů, přenesenou bolest z páteře nebo kombinaci mechanického přetížení a citlivosti nervu. Proto má větší hodnotu cílené vyšetření než rychlé přiřazení jedné diagnózy [1].
Vložky, úprava obuvi nebo odlehčení mohou dávat smysl tehdy, když vyšetření ukáže mechanický podíl potíží: tlak v obuvi, přetížení vnitřní strany kotníku, změnu postavení nohy nebo bolest zhoršovanou konkrétní zátěží. Současné zdroje ale neumožňují tvrdit, že vložka tarsální tunel spolehlivě vyléčí. Je fér ji chápat jako možnou součást širšího konzervativního plánu, ne jako univerzální řešení.
Pomocná vyšetření mají své místo. Ultrazvuk může ukázat změny nervu nebo prostorové souvislosti, EMG a nervové vedení mohou doplnit informaci o funkci nervu a zobrazovací metody mohou hledat lokální příčinu útlaku. Podle současné evidence však žádný z těchto nástrojů není samostatný zlatý standard [1,2,5].
Kdy může být vhodné odborné vyšetření
Vyšetření dává smysl, pokud brnění, pálení nebo necitlivost trvá déle než několik dní, opakovaně se vrací, zhoršuje se při chůzi nebo v noci, omezuje běžnou zátěž, objevuje se jednostranně nebo se přidává slabost prstů či chodidla.
Zvláštní opatrnost je vhodná u diabetu, poruch citlivosti, poruch prokrvení, po úrazu kotníku, u revmatologických onemocnění nebo při rychle se měnících neurologických příznacích. V těchto situacích není bezpečné problém dlouho zkoušet řešit jen výměnou bot nebo domácí masáží.
Podologické a ortopedické vyšetření může pomoci zhodnotit postavení chodidla, tlak v obuvi, otlaky, rozsah pohybu, bolestivá místa a reakci na zátěž. Pokud nález ukazuje spíše neurologický problém, je na místě návaznost na lékaře a cílenou diagnostiku.
Limity současných poznatků
Největším limitem je nejednotná diagnostika. Studie používají různé kombinace klinických příznaků, Tinelova příznaku, EMG, ultrazvuku, MRI a dalších kritérií, takže výsledky nejdou vždy snadno porovnat [1].
Část novějších prací je retrospektivní a pracuje s malými soubory pacientů. Chirurgické studie mohou ukazovat zlepšení u vybraných pacientů, ale neříkají, jak by dopadli pacienti s mírnějšími potížemi nebo jiným typem konzervativní péče [4,5].
Anatomické studie vysvětlují, proč může být oblast tarsálního tunelu složitá, ale samy o sobě neprokazují léčebný efekt žádného konkrétního zákroku, vložky ani typu obuvi [3].
Závěr
Brnění nebo pálení chodidla není dobré automaticky svádět jen na úzkou botu, ale ani hned označit za tarsální tunel. Současná evidence ukazuje, že jde o diagnózu s nejednotnými kritérii a bez jednoduchého zlatého testu. Nejrozumnější postup je vycházet z konkrétního vyšetření, sledovat mechanické i neurologické souvislosti a volit péči podle toho, co se u daného člověka skutečně najde.
Zdroje
[1] Boers N et al. Differences in Diagnosing Tarsal Tunnel Syndrome Across the Literature: A Systematic Review and a Call for Standardization. JBJS Reviews. 2026. DOI: 10.2106/JBJS.RVW.25.00222. PMID: 41662474. PMCID: PMC12875632. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12875632/.
[2] Holtz BO et al. Nerve Ultrasound for the Diagnosis of Tarsal Tunnel Syndrome: Findings in 26 Clinically and Electrophysiologically Confirmed Feet. Journal of Clinical Medicine. 2026. DOI: 10.3390/jcm15051699. PMID: 41827116. PMCID: PMC12986221. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12986221/.
[3] Bruechert GK et al. Fibrous and membranous tissues of the tarsal tunnel; quantitative 3D anatomy using a digital microscribe. Surgical and Radiologic Anatomy. 2026. DOI: 10.1007/s00276-026-03891-1. PMID: 42189268. PMCID: PMC13212641. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC13212641/.
[4] Casares Tamayo MA et al. Functional Outcomes after Surgical Decompression for Tarsal Tunnel Syndrome. Revista Brasileira de Ortopedia. 2026. DOI: 10.1055/s-0046-1819577. PMID: 42003951. PMCID: PMC13090096. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC13090096/.
[5] Sunami E et al. Preoperative Electrophysiological Findings Predicting Surgical Outcomes in Tarsal Tunnel Syndrome. Neurologia Medico-Chirurgica. 2026. DOI: 10.2176/jns-nmc.2025-0323. PMID: 41813179. PMCID: PMC13237123. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC13237123/.