Partneři

Columna Centrum   Ortopedie Součková   Česká obuvnická a kožedělná asociace   Česká podiatrická společnost o.s.

Podpora projektu

  Ministerstvo zdravotnictví České republiky  

Projekt je realizován za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR v Programu „PVP“.

Vývoj nohy a pohybového aparátu

Péče o nohy začíná již v kojeneckém věku, kdy si dítě začíná stoupat a noha se musí přizpůsobovat nerovnostem povrchu. Dítě by nemělo chodit bosky po tvrdém a rovném povrchu (typu dlažba, lino, plovoucí podlaha apod.), protože noha je přizpůsobena v rámci svého vývoje pro chůzi po měkkém nerovném povrchu (mech, tráva, písek, měkká půda).

Na noze je velké množství nervových zakončení a stimuly z těchto zakončení formují tzv. pohybový stereotyp – vzpřímený stoj a chůzi. V tomto případě představuje noha základ pro vývoj pohybového systému. Příměr – když dům stojí na nestabilních základech, začne se naklánět, praskat, nebo se zbortí. V případě poruch statiky v oblasti nohy dochází k poruchám v rámci pohybového systému a k rozvoji degenerativních onemocnění jako jsou např. deformity prstů – prstců, podélně a příčně plochá noha, vyosení a přetížení nosných kloubů (kotníků, kolen, kyčlí) a páteře s rozvojem skoliózy a ostatních deformit osového skeletu.

Stabilizací paty do kolmého postavení a správným naformováním nožní klenby docílíme správného fyziologického postoje a pohybového stereotypu jako je chůze a běh, se symetrickým zatížením nosných kloubů a správným zapojením jednotlivých svalových skupin. Dochází tak k symetrickému zatížení kloubních ploch, odlehčení přetěžovaných míst a k prevenci případných degenerativních onemocnění pohybového aparátu.

Hlavní odpovědnost za vývoj nohy dítěte je na jeho rodičích. Především je důležité věnovat pozornost dodržování správných pohybových návyků a výběru vhodné obuvi. V dětském věku bota nohu formuje, proto by se dítě nemělo obouvat do pevné obuvi dříve, než má stabilní stoj. Je potřeba si uvědomit, že když dáme dítěti na nohu pevnou botu, vyřadíme z funkce svalové skupiny, které se podílejí na tvorbě nožní klenby. Dítě v batolecím věku se má učit stoupat a chodit bosky na měkkém povrchu (např. pružná podložka, koberec s vysokým vlasem, apod.), aby noha byla uvolněná a cvičily se svalové skupiny, které se podílejí na formování celého těla.

Vývoj nohou má tří vývojové fáze:

1) Předškolní a raný školní věk – funkční porucha nohy může ovlivňovat vývoj celé postury (tělesného postoje).

  • Hrubé pohybové stereotypy (typ chůze) se dědí po rodičích a formují se v průběhu vývoje. Jsou ovlivňovány vyšší nervovou činností, pohybem (sportem), nemocemi úrazy, atd. Proto je v tomto věku nutné hlídat správné držení těla a volit přiměřené různorodé pohybové aktivity se zaměřením na koordinaci a stabilitu.
  • Vyhýbat se asymetrickému zatěžování pohybového aparátu jednostrannými pohybovými aktivitami (vrcholový sport) – jednostranné nošení těžkých břemen (školní taška na zádech, ne na rameni).
  • Přezouvat se, střídat obuv – nenosit každý den stejné boty, volit obuv na danou pohybovou aktivitu (obuv formuje nohy). Dětská bota by měla tvarem odpovídat tvaru nohy, délkově i šířkově, měla by mít dostatečný prstní nadměrek (cca 10 – 15 mm), dostatečně flexibilní podešev v přední části (v místě ohybu nohy) a pevný opatek.
  • Mezi třetím a čtvrtým rokem dítěte, kdy má dítě již stabilní chůzi a stoj se začíná tvarovat podélná nožní klenba, kostra nohy ještě není plně osifikována. V tomto věku se objevují první funkční poruchy postavení patní kosti (valgosní – vbočené, nebo varosní – vybočené), které ovlivňují i postavení kolen. Postavení patní kosti, tvar podélné klenby nebo funkční poruchy nohy lze korigovat vhodnou obuví, případně ortopedickou stélkou a hlavně cvičením, které je nutné přizpůsobit mentální a pohybové zralosti dítěte.

2) Dospívání – dochází k plné osifikaci kostí, vady se začínají strukturalizovat.

  • Dbát na dostatek různorodých pohybových aktivit a pravidelnou hygienu nohou.
  • Střídat obuv. Na každou aktivitu volit správný typ obuvi, respektující tvar nohy a způsob pohybu. Nepodléhat módním výstřelkům v obouvání, zavazovat si obuv, dívky by neměly nosit obuv s podpatkem. Úzký a vysoký podpatek narušuje stabilitu a mění těžiště (z vrcholu podélné klenby se přesunuje pod hlavičky prstních kloubů), čím dochází k zatížení kotníků, kolen a kyčlí, ale i přetížení přední části nohy, což způsobuje pokles příčné klenby s následným vývojem deformit prstů – prstců, jako např. hallux valgus – vbočený palec a kladívkové prsty. Nevhodná je i obuv typu baleríny, protože deformuje nohu, především v její růstové fázi a omezuje správnou funkci nohy při chůzi (aby obuv nespadla z nohy, musí být těsná do délky i do šířky, tak omezuje pohyb nohy při odvalu, přetěžuje nohu v oblasti předonoží a způsobuje deformity prstců a bolesti v oblasti nártu a pod bříšky prstních kloubů).
  • K plné osifikaci kosterního systému dochází v období plné pohlavní zralosti po ukončení růstu, obvykle 9 – 15 rokem věku dítěte. Jakékoliv vývojové a funkční poruchy v oblasti nohy se do tohoto věku dají velmi úspěšně korigovat. S postupujícím věkem se dá dosáhnout nápravy již s menším efektem a za delší čas.

3) Dospělost – porucha je strukturalizovaná, vady a deformity jsou nevratné.

  • Důležité je dodržovat pravidelnou hygienu nohou a obuvi, pravidelné pohybové návyky (chůze, cvičení) a volit pohodlnou a proporčně i materiálově vhodnou obuv dle dané pohybové aktivity. V práci se přezouvat, měnit boty během dne.
  • V případě potřeby korigovat či kompenzovat vady ortopedickými stélkami, rehabilitací a cíleným cvičením.